Garajonay National Park
Památka
Stayinto · Správní region
Čerstvá černá láva stéká k Atlantiku a nad ní se sopka zvedá se svou sněhovou čepičkou do vzduchu tak čistého, jako by byl právě vypláchnutý. Většina návštěvníků si odsud z Kanárských ostrovů, španělského regionu u afrického pobřeží, odveze domů právě tenhle výhled.
Region nepůsobí jako jediné místo. Lanzarote, nejvýchodnější ostrov, je nízký a tvarovaný, jeho pole vulkanického popela jsou dělena suchými kamennými zídkami do čtverců a jeho charakter vtiskl umělec César Manrique, který bílé domy a vyhlídková místa postavil do lávy, nikoli proti ní. Fuerteventura je širší a prázdnější, krajina bledých plání a dlouhých pláží, kde většinu řeči obstarává vítr. Směrem na západ země stoupá. Tenerife dominuje Teide a jeho hřebeny vychladlé horniny, na svazích rostou borové lesy a vesnice mají balkony natřené modrou a zelenou. La Gomera a La Palma jsou menší a strmější, prořezané roklemi, a vlhkost pasátových mraků, které se valí po svazích, zadržuje vavřínový prales. Gran Canaria pojímá celý tento rozsah do jediné krajiny: uprostřed horské borovice, na svazích terasovitá pole a pak duny Maspalomas, které se setkávají s mořem.
Den tu obvykle začíná na jednom místě a končí na místě, které vypadá úplně jinak. Můžete vyjet z pobřeží do borových lesů, kde vzduch chladne a černá půda přechází v červenou hlinu, a procházet se mezi starými kanárskými borovicemi, jejichž jehličí na slunci vonný ostře. Odpoledne můžete být v Las Palmas, ve starém městě Vegueta s vyřezávanými dřevěnými balkony a kamennými nádvořími, kdy dveře katedrály stojí otevřené do ulice. Večer procházka podél dun ukáže moře, jak se valí v dlouhých pruzích pod oblohou, jejíž barva se každou chvíli mění. Na La Gomeře si lidé stále povídají přes údolí pomocí silba, píšťalkového jazyka, který nese dál než křik, a poslouchat ho z terasy je jedno z tichých překvapení tohoto regionu.
To, co vám zůstane v paměti, je způsob, jakým země udržuje své vlastní tempo. Atlantik je dost studený, až se místním stahuje obličej, a zároveň dost teplý, aby se v něm mohly koupat děti. Rybářské přístavy za svítání pořád voní solí a naftou. Opustit tu pobřeží není nikdy úplně čistý střih. Černý písek se dostane do bot, mrak ulpívá na hřebeni za vámi a vrchol se ještě dlouho objevuje v zrcátku, když silnice už dávno zatočila pryč. Snadno si představíte, že se sem vrátíte, na tytéž tmavé pláže, ke stejným lávovým polím a ke stejné jasné vodě, která jako by nikdy neskončila.
Památka
Památka
Památka
Památka