Diana

Diana se po cestě rychle proměňuje. Kolem hlavního města Antsiranany je krajina rovinatá a rušná, podél přístavu stojí sluncem vybělené koloniální fasády, u stánků pracují rodiny Sakalavů a Antankaranů a vzduch je prodchnutý ostrou vůní nafty a grilované kukuřice. Jakmile se vydáte do vnitrozemí, nálada zchladne a zezelen' ní. Montagne d'Ambre se zvedá do deštného pralesa, cesta se vine mlhou, vodopády padají do zastíněných tůní a vzduch nese vlhkou vůni lesní hrabanky. Na jih se země zpevňuje v suchý, rozpraskaný masiv Ankarany, kde řeky vymodelovaly jeskyně a skála se zvětrala do ostrých, nožovitě zubatých útvarů zvaných tsingy. Každý úsek na cestovatele klade jiné nároky: trpělivost na přístavní silnici, opatrný krok v lese a čelovku pro jeskyně.

Den tu může začít dříve, než se usadí horko. Opusťte město brzy ráno, dokud se na nábřeží ještě vykládají rybářské lodě a prodavači ukládají rajčata a arašídy do úhledných hromádek. Cesta na sever vede kolem suchých polí a vesniček s pletenými stěnami až do Rameny, kde je písek bledý a jemný a rybáři spravují sítě vedle pestrobarevných pirog. Oběd je prostý: to, co moře toho rána přineslo, opečené na dřevěném uhlí a jedené rukama, zatímco příliv odtéká přes útes. Odpoledne nabízí moře jiný druh klidu. Voda je tak čirá, že vidíte korálové hlavy a rybky, které se kolem nich shlukují, a ostrovy v zátoce leží nízko a zeleně na obzoru, dost blízko na to, aby přeplutí působilo jako krátká vyřizovačka.

Každý, kdo v tomto kraji strávil nějaký čas, chápe, proč slovo pro něj zní spíše jako pozvání než jako cíl cesty. Vápenec, les a moře nejsou oddělené atrakce, které si lze odškrtnout ze seznamu. Splývají dohromady, takže ranní výlet do kopců může skončit se solí na kůži a večer na pobřeží se může otevřít do chladné tmy jeskyně. Co zůstane potom, není tak seznam míst jako pocit země, která neustále mění svou tvář, a přání, jakmile se na jihu objeví cesta, otočit se zpět a podívat se, co skrývá další zatáčka.