Black River

Charakter okresu se mění, jak se vzdalujete od pobřeží do vnitrozemí. Podél západního pobřeží je země nízká a otevřená, cukrová třtina sahá téměř až k písku a silnice se vine kolem malých vesnic, kde domy mají plechové střechy a natřená okenice. Dále na jih se poloostrov Le Morne zužuje v úzký výběžek bledého korálového písku a hora se stává dominantní přítomností; její boky jsou pocuchány starými sesuvy půdy a vrchol je po většinu dne zahalen oblaky. Ve vnitrozemí vzduch chladne a houstne. Soutěska Black River Gorges začíná jako zeď tmavě zeleného lesa, protkaného potoky, které se valí mezi kapradinami a kmeny stromů porostlými mechem. Pak se na vysočině kolem Chamarelu půda zbarví do červena, hněda a fialova v pásech tak výrazných, že vypadají namalovaně, a vodopád padá do pánve, která voní vlhkým listím a zemí. Každá z těchto zón působí jako jiná země, a přesto je spojuje půlhodinová jízda.

Den zde obvykle začíná na pobřeží. Zátoka Tamarin je mělká laguna se sklem podobnou hladinou, kde rybáři na písku spravují sítě a světlo leží rovně přes útes. Jdete-li pěšky na jih podél pláže, dostanete se k cestě na Le Morne, drsné stezce, která se vine křovinami a volným kamením k vyhlídce nad lagunou, poloostrovem a otevřeným mořem za ním. Cesta zpět je pomalejší: míjíte komíny cukrovarů, stánek u silnice, kde se prodává nakrájené mango a sladký ananas, a malé památníky připomínající muzeum, které označují místo, kde se v jeskyních hory kdysi ukrývali zotročení lidé. Zpět ve městě Black River je tempo klidné. Děti jezdí na kolech podél přímoří a večer voní smaženou rybou a dřevěným uhlím z grilů u přístavu.

Odpolední přesun do vnitrozemí zcela mění rytmus. Silnice se zužují, cukrová třtina ustupuje kapradinám a bambusu a teplota během několika zatáček klesne o několik stupňů. Turisté na lesních stezkách se často zastavují a naslouchají ptákům, které nevidí, a ticho mezi nimi přerušuje jen voda tekoucí kdesi hluboko pod nimi. Když se za soumraku vracíte na pobřeží, hora fialoví a moře zešedne jako cín, a je snadné pochopit, proč se sem lidé vracejí. Okres toho mnoho nežádá. Nabízí kus pobřeží, řadu zelených kopců a krajiny, které se nechtějí ustálit v jediné náladě. Většina návštěvníků odjíždí s pocitem, že viděli jen první vrstvu, a už přemýšlejí, jak dlouho by mohli zůstat příště.