Calabria

Region se při přejezdu výrazně mění. Na severu a ve střední části se náhorní plošina Sila zvedá do úplně jiného klimatu, kde nad žulou stojí buky a borovice, na mýtinách se pase dobytek a vzduch nese horský chlad i uprostřed léta. Když se otočíte směrem k Iónskému pobřeží, země klesá do teras olivovníků a citrusů, protkaných suchými korytami řek a kamennými zdmi, které si po staletí drží svůj tvar. Dále na jih působí masiv Aspromonte starší a opatrnější, země pastýřů, kaštanových lesů a vesnic, které v kopcích Grecanica stále uchovávají úlomky řecké řeči. Podél severovýchodního okraje je pohoří Pollino tím nejdivočejším koutem vůbec, natolik tichým, že přes celé údolí je slyšet jediný zvon.

Den strávený na pobřeží má vlastní rytmus. Tropea se odhaluje pomalu: úzké uličky vedou na náměstí na okraji útesu a odtud schody klesají k vodě, kde je moře tak čisté, že vidíte skálu pod svými chodidly. Scilla je klidnější, její rybářská čtvrť je přisazena k úbočí mysu, na štěrku leží vytažené lodě a na sušení visí sítě. Ve vnitrozemí se na svém kopci tyčí Gerace s katedrálou, která dominuje kamenným uličkám a nabízí výhled k moři na obě strany. V Reggiu se přímořská promenáda dívá přes průliv směrem na Sicílii a tamní muzeum uchovává bronzové bojovníky z Riace, jejichž klidné tváře upoutají pozornost ještě dlouho poté, co z místnosti odejdete. K obědu bývá ryba, jednoduše grilovaná s citronem a místním olejem, a odpoledne plyne v dlouhé procházce nebo koupeli, než světlo nad kopci zezlátne.

To, co zůstává v paměti, není tolik jeden výhled, jako pocit, že jste na místě, které nebylo upraveno pro návštěvníky. Silnice stoupají mezi borovicemi a kaštany, pak náhle klesnou k zátoce a každá změna krajiny jako by žádala ještě jednu hodinu navíc. Snadno si začnete plánovat návrat: dojít dál do Sily, najíst se u stolu pod révou v horské vesnici, sledovat, jak slunce zapadá za Aspromonte. Kalábrie žádá trpělivost a na oplátku nabízí vzácný pocit, že země, hory i moře patří lidem, kteří mezi nimi žijí, a že pobřeží je jen okrajem většího, tiššího celku.