Liguria

Západní úsek, Riviera di Ponente, směřuje k Francii a zády se opírá o hory. Země se tu rozevírá do teras s olivovníky a sklenících a města mají uvolněný, slunný vzhled, jako by se vzdala spěchu. Směrem na východ se pobřeží zužuje. Útesy se zvedají strměji, borovice sbíhají až k vodě a vesnice sedí v záhybech zalesněných mysů s tišším, soukromějším charakterem. Mezi oběma částmi leží Janov, přístavní město, které stoupá po svazích ve vrstvách. Jeho staré centrum je bludištěm úzkých ulic zvaných caruggi, kde se domy k sobě tak těsně naklánějí, že světlo dopadá na chodník jen uprostřed dne. Za pobřežím se země zvedá do kaštanových lesů a hamlet s břidlicovými střechami, kde plyne život ještě pomaleji a hory jsou takřka na dosah ruky.

Den tu obvykle začíná chlebem. V Janově vychází focaccia z pecí ještě měkká a olejnatá a kousek, který se sní vestoje, je nejlepší snídaní, jakou město nabízí. Odtud se můžete projít dolů k přístavu, kde vedle rybářských lodí stojí nákladní jeřáby a staré kavárny hledí na vodu. Odpoledne pojeďte vlakem podél pobřeží, který projíždí tunel za tunelem, takže se moře mezi skalami zjevuje a mizí v jasných záblescích. Vystupte tam, kde útesy spadají přímo do vody, a jděte po pobřežních stezkách nad nimi, kolem suchých kamenných zídek, terasovitých vinic a malých polí artyčoků. Na konci dne ochutnejte trofie s pestem z bazalky natrhané té ráno a sledujte, jak se podél zálivu rozsvěcují lampy. Města podél tohoto pobřeží jsou malá a těsně u sebe a každé má svůj přístav, svou pekárnu a svůj názor na to, jak nejlépe usmažit krupici z cizrnové mouky na farinatu.

Moře není v Ligurii nikdy daleko, ale v paměti zůstává hlavně způsob, jakým se k němu země přimyká: strmé zahrady, střechy nad sebou, stezky vytesané ve skále nad vlnobitím. Odjezd se plánuje snadno a dělá těžko. Přijedete s úmyslem vidět jeden úsek pobřeží a zjistíte, že vysedáváte u druhé kávy a díváte se na tutéž šedomodrou vodu a přemýšlíte, který mys půjdete příště zdolat. Ligurie odmění cestovatele, který zůstane o něco déle, než plánoval, a který nechá den utvářet podobu, jakou mu udává pobřeží.