Apulia

Apulie se každou hodinu jízdy proměňuje. Na severu se Gargano zvedá jako vápencový výběžek, jehož svahy jsou husté dubovým a bukovým lesem; ten se náhle rozpadá ve rybářské přístavy a útesy nad vodou, která přechází od tyrkysové k hluboké modři. Na jih se náhorní plošina Murge rozprostírá jako kamenitá deska divoké trávy, ovčích stezek a statků ukrytých za suchými kamennými zdmi, kam vítr nemá nic, co by zastavilo. Pak se údolí Valle d'Itria zvlní do měkkých kopců a mezi vinicemi se objeví šedé kuželovité střechy trullů. Dál na jih se poloostrov Salento opět zplošťuje do červené půdy a nízkého křoví a města jsou teplejší a společenštější, jejich paláce v Lecce jsou zdobeny bohatým, přeplněným ornamentem baroka.

Den tu může začít v Bari, kde je staré město spletí uliček tak úzkých, že prádlo visí přes hlavy, a ženy tvarují orecchiette na svých prazích, těsto tlačí pod čepelí zběhlým cvrnknutím. Město opustíte kolem dopoledne a silnice stoupá mezi olivovníky, jejichž kmeny jsou zkroucené a rozpukané, a stříbřité ruby listů se blýskají, když auto míjí. Ostuni čeká na svém kopci, bílé shluky schodů a oblouků, které v slunci oslňují a v uličkách okamžitě chladnou. K obědu se může podávat grilovaná chobotnice a chléb namáčený v místním olivovém oleji, jedený pomalu, protože nic v této části země nenutí pospíchat. Odpoledne přinese odměny i na pobřeží. Polignano a Mare stojí na skále nad mořem, s přímými srázy a malými jeskyněmi, kde vlny duní a pak ustupují. Dál na jih je podlaha katedrály v Otrantu mozaikou zvířat a podivných kosmických postav, položených ručně před staletími a stále pod nohama.

Co vám zůstane v paměti, je pocit kraje, který pracuje, a nepředvádí se. Statky dál vyrábějí vlastní sýr a víno, rybářské lodě se stále vracejí za soumraku a staré městečka mají babičku, která v šest hodin večer zametá před domem. Pobřeží k tomu patří, nejde o oddělenou atrakci: dlouhý okraj útesů, mořských jeskyní a koupacích skal, kde sůl na kůži zasychá do bělavé vrstvy. Odjezd se vždy zdá předčasný. Ohlížíte se za vápencovými zdmi, trulli na jejich kopci, bílým městem chytajícím poslední světlo, a už plánujete trasu, kterou byste zvolili, kdybyste se vrátili.