Western Greece

Region se na východ mění svým charakterem. Kolem Patr, největšího města, je pobřeží pracovním místem: nad přístavem stojí jeřáby, kavárny se plní studenty a dokláďáky a ulice nad mořem mají neklidný ruch přístavu, který nikdy docela nepřestal obchodovat. Odbočíte-li na jih do Élidy, krajina se rozevře v širokou aluviální rovinu, protkanou pomalými řekami a osázenou vinicemi, bavlníkem a citrusy. Její klid je zemědělský a záměrný, přerušovaný jen stinnými háji Olympie, kde svatyně leží mezi borovicemi a země si stále uchovává obrysy staré běžecké dráhy. Dále na východ, v Aitolsko-Akarnánii, se nálada mění na vodnatou. Kolem Mesolonghi se rozprostírají laguny a rákosové porosty, na rovinách se třpytí solné pánve a volavky stojí nehybně v mělčinách. Za nimi se prudce zvedají hory Akarnánie s menším počtem silnic a více kozami než turisty.

Den tady lze složit z malých, nespěchajících částí. Dopoledne můžete projít tržní ulicemi Patr, kde se ryby stále prodávají na váhu a káva je tak silná, že u ní lze poseedět celou hodinu. Poté silnice stoupá do hor Achaje, kde je vzduch řidší a borovice tmavnou, a můžete se svézt starým ozubnicovým vlakem z Kalavrity dolů soutěskami, které se zdají být příliš úzké pro vlak. Odpoledne zamiřte na pobřeží Korintského zálivu do přístavu v Naupaktu, kde se benátské hradby zvedají přímo z vody a rybářské kajíky jemně narážejí do nábřeží. K obědu se podávají grilované sardinky nebo cejn, jedené u plastového stolu, za zvuku racků a rybáře, který oplachuje kameny hadicí.

Pobřeží zde není samostatnou atrakcí, ale součástí charakteru regionu. Dlouhými, nízkými oblouky vede kolem laguny a slaných močálů a má trpělivost místa, které nikdy nepotřebovalo se propagovat. Západní Řecko odmění cestovatele, kteří přijedou bez pevného programu. Opustíte přístavní městečko, protože se změnilo světlo na vodě, odbočíte na vedlejší cestu, protože ukazatel směřuje do vesnice s platanem na náměstí, a zjistíte, že den uplynul, aniž byste si toho všimli. Touha zůstat se zřídka týká jedné konkrétní podívané. Pramení ze způsobu, jakým region drží jednu věc za druhou, most, rovinu, lagunu, hřbet, z nichž každý je o kousek odlišný od předchozího, až myšlenka na odjezd působí podivně předčasně.