United Kingdom

Kamenná zeď prochází Penniny, postavená před staletími rukama, které jsou nyní prach. Déšť na ni neustále padá a ovce se pasou na obou stranách, jako by zeď byla pouhý návrh.

Spojené království se rozděluje na oblasti, které se cítí jako samostatné země držené pohromadě zvykem a železničními tratěmi. Na jihozápadě se Devon a Cornwall zužují směrem k Atlantiku s rybářskými vesnicemi, kde ulice stále směřují k přístavům. Kámen se v světle lesklí do šedozlata. Když se posunete na východ přes Somerset a Dorset, krajina se zplošťuje a vesnice se shlukují kolem tržnic, kde zemědělci stále prodávají ve středu. Cotswolds se zvedají s medově zbarvovaným kamenem a bukovými lesy, každé město postavené ze stejného materiálu jako kopce kolem něj. Midlands se rozprostírají průmyslově a obyčejně, s kanály, které kdysi přepravovaly uhlí a nyní přepravují úzké lodě přes předměstí. Sever se mění znovu—Lancashire a Yorkshire jsou tvrdší, starší, kámen tmavší, hlasy jiné. Penniny probíhají jako páteř středem, a na obou stranách se krajina snižuje do údolí, kde se průmyslová městečka drží řek. Skotsko začíná vřesovištěm a jezery, vzduch je chladnější, vzdálenosti delší. Wales se tlačí na západ s horami a waleštinou na každé značce. Severní Irsko sedí odděleně za vodou, zelené a komplikované.

Den v Manchesteru začíná deštěm na Deansgate, ulice plná lidí pohybujících se mezi viktoriánskými budovami a novými skleněnými. Řeka Irwell teče pod městem v tunelech, zapomenutá. Odpoledne se světlo změní a vejdete do muzea nebo hospody, kde je dřevo tmavé a pivo teplé. V Cotswolds se den pohybuje pomaleji. Procházíte mezi vesnicemi po pěších stezkách, které existují staletí, procházíte branami a přes pole, kde krávy stojí na stejných místech jako včera. Kamenné zdi vás vedou. V Cornwallu cítíte sůl a slyšíte racky a útesy se náhle snižují. Vesnice jsou těsně přitisknuty k pobřeží, postaveny tak, aby odolaly větru. V Skotských horách může den projít bez setkání s jinou osobou. Jezera jsou klidná a tmavá. Večer se zvedají mušky. V Londýně je den vertikální—pohybujete se mezi úrovněmi, skrz Underground, nahoru do budov, přes mosty. Temže je vždy tam, teče na východ směrem k moři.

Přání zůstat ve Spojeném království není přáním na útěk. Je to přání pochopit, jak lidé žili na stejných místech tak dlouho, jak stavěli a přestavěli na tom, co bylo předtím. Pobřeží je součástí toho—útesy u Doveru, pláže v Norfolku, skalnaté břehy Argylu. Nejsou odděleny od země. Jsou to místa, kde země končí a moře začíná, a utvářely všechno v nižinách. Déšť padá na to všechno stejně, kámen jej absorbuje a lidé pokračují.