Galicia

Kraj se mění s každým úsekem silnice. Sever, od Mariña lucense směrem k A Coruñi, je pobřeží zelených útesů a rybářských přístavů, kde vítr fouká přímo od moře a vesnice mu stojí zády. Dál na západ je země drsnější a osamělejší. Costa da Morte je žula a vřesoviště, s majáky na vystavených mysech a historií ztroskotání, na něž místní kostely dodnes vzpomínají ve svých votivních obrazech. Na jih se pobřeží skládá do rías baixas, dlouhých zálivů klidné vody, kde je světlo měkčí, borové lesy sahají až k písku a mušlové záhony se pečlivě opečovávají jako zahrady. Ve vnitrozemí se charakter opět mění. Ribeira Sacra zařezává hluboké soutěsky do krajiny podél řek Miño a Sil a její vinice šplhají po terasách tak strmých, jako by je vybudovala spíše trpělivost než práce. Nedaleký Ourense je město náměstí a termálních pramenů, kde lidé i v odpoledním vedru ještě zastavují a povídají si.

Den na jihu dobře začíná v Pontevedře, kde je stará čtvrť zastřešená arkádami a tichá a kostelní zvony zvoní nad kamennými náměstími. Ve Vigu je přístav v plném provozu, rybářské lodě vykládají úlovky a rybí aukce probíhají v návalu hlasů. Cambados a vesnice poloostrova Salnés nabízejí albariño, které Galicijci pijí bez obřadů, nalité studené z láhve na barový pult. Na oběd může být pulpo á feira, chobotnice nakrájená na vařené brambory a posypaná paprikou, podávaná na dřevěném talíři, který nasaje olej. Na severu dává dni tvar Santiago de Compostela. Západní průčelí katedrály chytá poslední světlo a náměstí se plní poutníky, kteří šli týdny pěšky a nyní sedí na schodech, jako by dorazili na místo, na kterém záleží. Mezi městy se silnice vinou kolem kukuřičných polí, sušáren a kamenných zdí porostlých mechem. Zdá se, že každá vesnice má pekárnu, kapličku a psa spícího na slunci.

Co po návštěvě zůstává, není tolik jeden výhled jako rytmus. Pobřeží a vnitrozemí si odpovídají: ostře slané ráno na Costa da Morte může přejít do teplého, těžkého odpoledne v soutěsce Ribeira Sacra a změna působí přirozeně, nikoli prudce. Lidé tu o krajině mluví suchým, ale vřelým způsobem a jsou trpěliví s návštěvníky, kteří se ji chtějí pochopit. Zůstat déle je přirozenou odpovědí. Zjistíte, že se vracíte ke stejnému přístavu pro druhou sklenku vína, učíte se, která zatáčka na silnici nabízí nejlepší výhled na ústí řeky, a plánujete další procházku dřív, než ta současná skončila.