Valencian Community

Na severu, kolem Castellónu, země rychle stoupá do borovicových lesů a křovin a města si drží své místo na kopcích. Morella, hlouběji ve vnitrozemí, je pevnost z medově zbarveného kamene, jako by byla položena na hřbet hřebene a ponechána tam. Střed regionu kolem města Valencie je rovnější a rušnější. Zde se stále obdělává huerta, stará zavlažovaná zemědělská půda, rozdělená na malé parcely, a samo město proměnilo své bývalé koryto řeky v dlouhý zelený park, který prochází jeho středem. Dále na jih, kolem Alicante, se charakter opět mění. Země je sušší, hory jsou holý vápenec a světlo je tvrdší a bělejší, vzduch má ostřejší hranu.

Den zde může začít v rákosových krajinách jižně od města, kde se mezi dunami a rýžovišti rozprostírá laguna Albufera. Pomalu se pohybujete úzkými kanály v plochém člunu a sledujete volavky, které nehybně stojí v mělčinách, zatímco rákos šustí po obou stranách. V poledne můžete být na pobřeží v Peñíscole, kde hrad stojí na skále nad půlměsícem písku a stará čtvrť stoupá bílými schody k hradbám. Odpoledne nabízí Dénia přístav plný rybářských lodí a pletivo uliček za ním, kde kavárny přetékají na náměstí stíněná platany. Dále podél pobřeží se nad bílými domy, které se nahromadily na svahu, tyčí modrokopulový kostel v Altee a z jeho terasy vidíte zároveň moře i hory.

To, co po takovém dni zůstává, je způsob, jakým region drží své protiklady pohromadě. Ráno můžete projít pomerančovými háji, před obědem vystoupat horskou stezkou a večer být zase ve vodě, a žádná z těchto činností nepůsobí jako odbočka od ostatních. Pobřeží je součástí této větší země, nikoli samostatným místem, a sdílí její zvyky: dlouhá jídla, klidné večery a ochotu sedět venku až do rozsvícení světel. Odjezd se snadno odkládá. Většina návštěvníků si brzy začne plánovat cestu zpět, možná jinou silnicí, jinou vesnicí, aby viděli, jak vypadá další údolí.