Eastern Macedonia and Thrace

Kraj mění svůj charakter s každými několika kilometry silnice, přestože žádná hranice tento přechod neoznačuje. U Kavaly je krajina otevřená a praktická, s halami plnými sušeného listí, rušným přístavem a městečkem na svahu nad vodou, jehož úzké kamenné uličky jsou narovnány jedna nad druhou. Drama a roviny za ním působí tišeji a zemědělsky, kde sady a obilná pole sahají až k úpatí hor. Dál na východ se tmavě zelené pohoří Rhodopy zvedá v borovém a bukovém lese a tamní vesnice si udržují vlastní rytmus; jejich domy jsou přilepené na svahy, které se zdají být pro stavbu příliš strmé. Směrem k Evrosu se země vyrovnává a rozšiřuje. Mokřady hostí volavky a čápy a lesy rezervace Dadia dodávají vzduchu pryskyřičnou, téměř minerální ostrost. Každá část má svou vlastní povahu a všechny se setkávají bez zbytečných okolků.

Den zde obvykle začíná u vody. V Alexandroupoli jsou rybářské lodě přivázané podél přístaviště dřív, než se otevřou kavárny, a maják na konci mola je dobré místo, odkud sledovat, jak se světlo mění nad Sárským zálivem. Ve vnitrozemí vybízí ke klidné procházce stará čtvrť Xanthi: dlážděné ulice, dřevěné balkony a zvuk kladiva z dílny, kde někdo stále vyrábí měděné nádobí. Jezero Vistonida se svými rákosovými loukami a proměnlivými mělčinami je nejlepší navštívit brzy odpoledne, kdy se ptáci usazují a voda se uklidní a zazáří. Horní město Kavaly nabízí výhled, ke kterému se region neustále vrací: přístav pod námi, pohoří pevniny za zády a ostrovy Thassos a Samothraki ležící nízko na obzoru jako dlouhé tmavé lodě. Thassos s borovými svahy a bílými mramorovými zátokami i drsnější a tišší Samothraki patří ke stejnému dlouhému úseku pobřeží a působí jako jeho přirozené pokračování.

To, co zůstane po několika dnech, není žádná jednotlivá podívaná, ale pocit místa, které pracuje vlastním tempem. Taverny podávají grilovanou rybu a místní sýr bez zbytečného obřadu a hovor plyne od stolu na ulici. Večerní světlo zbarvuje hřbety Rhodop do fialova a moře si pod tím vším udržuje svůj stálý šum. Odjíždíte s pocitem, že jste byli vpuštěni do kouta Řecka, které nikdy nemuselo pro nikoho hrát, a už si plánujete cestu zpět, trochu neochotně se loučíte.