Kréta, kde mýtus dýchá ve světle olivových hájů

Kréta se pohybuje vlastním tempem. Úsvit se rozlévá přes olivovníky jako teplý med a vzduch nese vůni tymiánu, soli a kouře z ohně. Ve starých městech se kroky odrážejí na opotřebovaném kameni. Prádlo se třepotá mezi balkony. Zvon kostela se zvedne a zase ztichne. Kultura zde není inscenovaná; je provléknutá skrz den, vsazená do pozdravů, sdílených stolů a pomalého toku rozhovoru na stinné náměstí.