Stockholms län

Kraj se mění v krocích, nikoli plynule. Uvnitř metropole vedou kamenná nábřeží a mosty mezi jezerem a mořem a voda není nikdy daleko od chodníku. Na západ od města se Mälaren rozevírá do zemědělské krajiny, březových hájů a starých panství a vzduch se uvolňuje. Drottningholm na ostrově Ekerö si zachovává barokní klid, jako by dvůr odešel na poslední chvíli a nikdy se úplně nevrátil. Na sever se země mění ve skálu a borovice a souostroví začíná doopravdy. Na jih jsou Södertälje a Nynäshamn praktičtější, s průmyslem, kanálovou dopravou a trajektovými trasami, které působí spíše pracovitě než vystaveně.

Jeden den tu může začít ranní lodí z města, kolem ostrůvků s jedinou chatou a stožárem s vlajkou, směrem k Vaxholmu. Tam strážní zdejší pevnost hlídá úzkou průplavu a městečko tvoří jen natřené dřevěné domy a fronty u přístavního stánku. Pokračujete na sever, skalní ostrovy se uzavírají, pod nohama hřeje žula, podél cesty roste jalovec a na opotřebovaném molu se o veslici tluče pádlo. Sigtuna nabízí jiný druh dne: uličky ze starého kamene, runové kameny stojící na okrajích trávníků a světlo nad jezerem, které jako by stálo na místě. Půjdete-li pomalu, všimnete si, jak málo z kraje působí jako jediné místo. Každý úsek pobřeží má svůj vlastní charakter a každé město si udržuje své vlastní tempo.

V paměti zůstává pobřeží, způsob, jakým si vnější ostrovy drží vlastní čas, a jezero odrážející se v oknech staré čtvrti. Odjíždíte s přáním nevidět víc, ale déle postát u jednoho mola a sledovat, jak se táž zátoka mění pod přeletujícími mraky. Kraj se odmění návratem, jako dlouhé jídlo: každý úsek vody je při druhé návštěvě ostřejší než při první.