U.S. Virgin Islands

Každá část území si uchovává vlastní povahu. St. Croix je největší a nejrovnější, dlouhý ostrov třtinových polí zarostlých křovím, kde kamenné cukrovarské mlýny stojí bez střech nad trávou a staré přístavní městečka Christiansted a Frederiksted pořád nosí žluté a okrové fasády jako vzpomínku na účetní knihy. St. Thomas se strmě zvedá od svého přístavu, jeho silnice se vinou mezi terasovitými svahy, takže každá zatáčka nabízí nový výhled na střechy, cisterny a lodě na kotvě. St. John je tichý; většina jeho území je chráněným parkem, jeho kopce jsou husté suchým lesem a jeho zátoky se dají dosáhnout pěšky nebo krátkou plavbou přes vodu. Menší ostrůvky a Water Island tvoří okraje, každý s pár domy a s velkým množstvím oblohy.

Den tu obvykle začíná kávou na kamenném schodu v Charlotte Amalie, kde je přístav rušný od člunů a arkádové obchodní budovy udržují ranní chládek. Projděte uličky do kopce kolem zavřených galerií a rozpadajících se zdí starých pevností, pak se vydejte silnicí přes hřbet na severní pobřeží, kde země klesá k vodě tak rychle, že se zdá, jako by moře šplhalo po svahu. Na St. John vede stezka údolím plným kapradin a mangovníků k Reef Bay, kde na skále sedí dávné rytiny, a odpoledne lze strávit v teplých mělčinách Trunk Bay, šnorchlováním nad mořskou trávou. U St. Croix je útes u Buck Island chráněn a papouškové ryby se pohybují mezi jelení růžicovitým korálem jako pomalé konfety. Večery přinášejí grilované ryby, rumový punč a zvuk steel pan, který se nese od nábřežního baru.

To, co zůstává v paměti, je způsob, jakým území odmítá spěchat. Dlouho poté, co se poslední návštěvníci vrátí na palubu, jsou uličky Frederiksted tiché, pes spí ve stínu hroznovníku a útes si u pobřeží udržuje vlastní pomalý rytmus. Přistihuji se, že toužím po delším pobytu, dost dlouhém na to, abych zjistil, které zátoce přeje vítr a která stezka nabízí nejvíc stínu. Pobřeží zde není kulisou regionu, je samotným regionem, a žádá jen to, abyste zůstali dost dlouho na to, abyste si ho všimli.