Šibenik-Knin

Ve vnitrozemí je země suchá a otevřená. Kolem Kninu se kras zvedá v bledých, kamenitých polích pod oblohou, která vypadá širší, než naznačuje mapa, a staré pevnost nad městem si drží své místo, jako by vítr pořád potřeboval hlídat. Drniš a okolní venkov mají klid malého zemědělského kraje: vinice, olivové terasy a kamenné zdi postavené ručně a ponechané povětrnostním vlivům. Pak krajina klesá k údolí Krky, kde se řeka rozlévá, zpomaluje a před dosažením moře se rozprostírá v jezerech. Tady nálada změkne. Stromy se sklánějí k vodě a zvuk padající vody vystřídá vítr. Blíž k pobřeží je vzduch slaný a tempo se zrychluje a vápenec ustupuje malým přístavům, loďařským přístřeškům a plochému modrému rozlehlému kanálu.

Den v župě může začít v Šibeniku, kde se staré město šplhá od přístavu úzkými uličkami z bledého kamene. Katedrála svatého Jakuba je kotvou tohoto místa; její kámen je vyzdvižen do tvaru, který návštěvníky stále překvapuje, a její vyřezávané tváře shlížejí na náměstí, která se během dopoledne pomalu zaplňují. Půjdete-li směrem k vodě, město se rozevře do mřížky nábřežních kaváren, rybářských lodí uvázaných v řadách a vůně grilované ryby tiskoucí se podél nábřeží. Vydáte-li se proti proudu řeky do Skradinu, vesnice na okraji národního parku, lodě připlouvají ke lanům a sítím a uličky jsou chladné pod révou. Cesta do parku Krka je pomalá, po dřevěných lávkách, hukot padající vody sílí a tůně pod nimi mění barvu ze zelené na čistou modrou. Dále podél pobřeží nabízejí Vodice a Primošten jiný rytmus: nízké domy, skalnatá místa ke koupání a poloostrov, kde se stará vesnice tyčí ke kostelu nad mořem.

Co zůstane v paměti, je způsob, jakým župa udržuje své části v dialogu. Pevnost a kamenná pole ve vnitrozemí dávají smysl moři za nimi a vodopády dělají z pobřeží spíše začátek než okraj. Ostrovy a kanály leží za přístavy jako druhý kraj, do něhož se dostanete po vodě a jehož barvy se mění s denní dobou. Odjíždíte z Krky s mokrými vlasy a vlhkou košilí nebo ze Šibeniku s katedrálou stále v myšlenkách a zjistíte, že plánujete další návštěvu dříve, než skončí ta první. Málo míst v Chorvatsku drží tolik druhů krajiny tak blízko u sebe a ještě méně z nich vám dovolí přecházet mezi nimi, aniž byste ztratili nit. Je to župa, do které se vyplatí vracet pomalu, zůstat dost dlouho na to, abyste viděli, jak se tentýž kámen mění v barvě za různého světla.