Primorje-Gorski Kotar

Ve vnitrozemí působí vrchovina Gorski Kotar chladně a klidně. Vesnice leží na mýtinách vykrojených v lesích a vápenec pod nohama je plný škrapů a suchých rozsedlin, které pohltí déšť a vydají ho jinde. Risnjak a lesy kolem něj jsou tak tiché, že i obyčejný rozhovor zní hlasitě. Když se člověk přiblíží k vodě, povaha se opět změní. Kvarnerské pobřeží je strmější, zastavěnější a rušnější, se starými promenádami a zátokou, která se pod silnicí otevírá do šíře. Pak přicházejí ostrovy Krk, Cres a Lošinj, každý s vlastním tempem. Krk je nejdostupnější, Cres má holé kopce a suché kamenné zídky a Lošinj si zachovává měkčí, borovicemi provoněný ráz, odrážející jeho dlouhou historii přímořského města.

Den tu může začít v kopcích a skončit u moře, aniž by člověk cítil jakýkoli spěch. Rijeka, krajské sídlo, je pracovní přístav s honosným nábřežím, pevností nad přístavem a tržnicí, kde rybáři a babičky smlouvají u týchž stolů. Podél pobřeží si Opatija zachovává vily z doby belle époque a palmami lemované nábřeží, zatímco menší místa jako Lovran a Mošćenička Draga nabízejí kamenná schodiště, rybářské lodě vytažené na oblázky a kavárny, kde se hovoří o větru bura a o stavu úlovku. Crikvenica a Novi Vinodolski mají rytmus prázdninového pobřeží, dlouhé procházky podél vody a zvuk zvonů, který se večer šíří přes zátoku. Jíte grilovanou rybu s chlebem a olivovým olejem, pijete něco místního a studeného a sledujete, jak se naproti na ostrovech mění světlo.

Co návštěvníky provází, je samotný přechod. Opouštíte chladný vzduch voňavý pryskyřicí a mokrou kůrou, projíždíte tunelem vytesaným ve skále a vystupujete do slaného vzduchu a teplého kamene. Kraj vás nenutí volit mezi horami a mořem a většina lidí, kteří přijeli kvůli jednomu z nich, se nakonec vrací kvůli tomu druhému. Až silnice zatočí zpět vzhůru k lesu, zjistíte, že už plánujete další návštěvu, a přemýšlíte, který přístav jste minuli a která cesta do bukových lesů vás ještě čeká.