Pomeranian Voivodeship

Pomořské vojvodství mění svůj charakter každých pár mil silnice. Tricitní aglomerace, Gdaňsk, Gdyně a Sopoty, je pracovitý přístav s historickým jádrem, kde jeřáby a ocel loděnic stojí vedle barokních měšťanských domů. Jakmile se vydáte do vnitrozemí, nálada zjemní v Kašubsko, zemi pahorků, ledovcových jezer a tmavých lesů, kde si vesnice zachovávají dřevěné chalupy a jazyk místních lidí se dosud mluví u kuchyňských stolů. Na jihozápadě se Kociewie otevírá do plošších zemědělských krajů a říčních luk, tišších a více zemědělských. Na východě se delta Visly vysypává do dlouhé písečné Mierzei a úzkého Helského poloostrova, kde je země tak tenká, že z silnice vidíte moře na obou stranách.

Den zde může začít v Oliwě, kde varhany katedrály naplňují kamennou loď a park za ní je rozvržen do formálních procházek pod starými stromy. V poledne jste už na Dlouhé ulici v Gdaňsku, jejíž fasády jsou natřeny okrovou a růžovou, zatímco vítr od řeky nese slanou příchuť. Odpoledne patří pobřeží. Na Helském poloostrově jsou duny bledé a vysoké, pobřežní tráva se ohýbá v dlouhých učesaných řadách a moře na západní straně je drsnější a otevřenější než klidný záliv za ním. Dále podél pobřeží, v Słowińském národním parku, se pohyblivé duny pomalu posouvají přes les a připomínají, že pobřeží se stále tvoří a rozpadá. Večery přinášejí jiné tempo: ryba jednoduše grilovaná, chléb trhaný rukama a zvuk racků vystřídaný rachotem tramvaje kdesi ve městě.

Co v paměti zůstává, je ta směsice. Ráno v kamenné katedrále, odpoledne s větrem v dunových travinách a večer v jezerní vesnici, kde jediné světlo je lampa nad dveřmi. Pobřeží je součástí regionu stejně jako jezera a cihlová města, jedna krajina s mnoha tvářemi, každá dosažitelná pěšky nebo pomalou silnicí. Odjezd se odkládá snadno. Vždy je tu další jezero, kolem něhož lze obejít, další štít na konci ulice, a moře se stále objevuje na okraji každého pohledu, jako by jen na chvíli vystoupilo a mohlo se kdykoli vrátit.