Phuket Province

Charakter provincie se mění s každou zatáčkou silnice. Západní pobřeží, obrácené k otevřenému moři, je místem, kde se shromažďuje hluk: široké pláže, řady restaurací, bary a půjčovny skútrů v nejrušnějších zátokách. Když se vydáte do vnitrozemí, nálada přejde do kopců, kaučukových hájů a starobylejšího rytmu okresu Thalang, kde se země spíše obdělává, než předvádí. Východní pobřeží, chráněné mohutným tělem ostrova, působí tišeji a domácky, s rybářskými vesnicemi a okraji mangrovů, kde lodě za odlivu leží nízko v bahně. Každá část si drží vlastní tempo a návštěvník, který přejede střed ostrova, projede třemi náladami za necelou hodinu.

Phuket Town na východní straně je místem, kde stojí za to strávit pomalé dopoledne. Jeho staré ulice lemují sino-portugalské domy s pastelovými, vybledlými fasádami, jejichž arkády vrhají stín na chodníky, kde lidé sedí nad miskami nudlí a hlasitě si povídají o ničem zvláštním. Keramické dlaždice a vyřezávané okenice připomínají cínové bohatství, které město kdysi vybudovalo, a trh voní chilli, sušenými rybami a smažícím se česnekem. Dál, na kopci Velkého Buddhy, se otevírá dlouhý výhled na obě pobřeží a nahoře nese vítr zvuk zvonů a vzdálené bzučení dopravy z mostu na pevninu.

K plážím západního pobřeží je nejlepší přistupovat bez plánu. Písek je u vody světlý a pevný, moře se mění od mělké skleněné hladiny k ostřejší modři za písečnými mělčinami. Večer světlo nad mysy změkne, rybářské lodě se vracejí zpět do přístavů a po promenádě se šíří kouř z grilovaného satay. Den tu nespočívá v jediném místě, ale v přesunech mezi nimi: koupel, studený nápoj ve stínu, procházka po skalnatém mysu, kde pěna stříká v měkkých bílých záblescích. Když odjíždíte, zjistíte, že už se chcete vrátit na tentýž úsek pobřeží, ke stejným kopcům, ke stejnému dlouhému světlu nad vodou.