Northland Region

Jedete-li na sever, země řídne. Za posledními městy se duny Te Paki kupí bledé a neklidné a dlouhá pláž Te Oneroa-a-Tōhe leží pevná a větrem ohlazená pod oblohou, které jako by nic nedrželo. Odbočíte-li na západ k Hokianze, nálada ztmavne. Záliv je široký a tichý, černý písek je pod nohama studený a les sestupuje k vodě s jakousi trpělivostí. Dál ve vnitrozemí, kolem Waipoua, jsou kauri starší než většina dějin této země a procházka mezi nimi dělá obyčejnou řeč hlasitou. Zátoka Bay of Islands je naproti tomu klidná a chráněná, její zálivy se do sebe zaklesávají tak, že každá zatáčka odhalí novou zátoku. Jižně od ní se země zvedá do zelených kopců a pastvin a vodopády u Whangārei padají skrz křoví, které kape i v suchém počasí.

Jeden den tady může začít v Kerikeri, kde mezi ovocnými stromy stojí stará kamenná obchodní budova a misijní dům, jejichž zdi jsou dost silné, aby udržely století horka venku. Pokračujte do Paihie a pak do Russellu, přímořské vesnice se dřevěnými domy a malými obchody, kde tempo udávají lodě přijíždějící a odjíždějící od mola. Z vody se zátoka otevírá. Mysy se zvedají z modři, křoví sbíhá až k přílivové čáře a moře je nad pískem tak čisté, že můžete spočítat vlnky na dně. Zpět na pevnině nabízejí areály Waitangi rozlehlé trávníky, vyřezávaný shromažďovací dům a Treaty House, kde je historie této země vyprávěna prostě a bez okrasy. Jezte ryby, které ještě ráno plavaly. Zastavte se na kávu v přestavěné kůlně. Nechte odpoledne plynout pomalu.

To, co zůstane, je způsob, jakým vás tento kraj přijme bez zbytečných ceremonií. Les, duny, zátoky i pobřeží jako by spolu sousedily odjakživa. Odjezd je to nejtěžší. Jedete na jih s otevřenými okny, vzduch se střídá od soli k borovici a zase zpět, a už si plánujete delší pobyt, takový, při kterém byste mohli projít pláž za soumraku a probudit se do téhož šedého světla na vodě.