Mecklenburg-Western Pomerania

Vydáte-li se od moře směrem na jih, země začíná povolovat. Pole ustupují Meklenburskému jezerní kraji, kde ledovcová jezera leží v dlouhých řetězcích mezi břízami a borovicemi a světlo na vodě jako by sálalo zespodu. Jezera jsou tichá způsobem, který má něco z vypracované rutiny: vesnice udržují své přístavní rampy pečlivě uklizené a stezky podél břehů chodí lidé, kteří přesně vědí, kde rákosí řídne. Dál na severu se charakter zpevňuje. Pobřežní duny drží marhule, tedy písečná tráva, vesnice mají nízké doškové střechy přitisknuté k zemi proti větru a lesy sahají téměř až k linii přílivu. Na východě působí pomořanský pás kolem Usedomu otevřeněji a záměrněji přímořsky, s dlouhými dřevěnými mola a širokými písečnými pláněmi, zatímco západ kolem poloostrova Darß působí starobyleji a zdrženlivěji.

Města nesou dějiny regionu v cihle. Schwerin leží na svých jezerech se zámkem, jehož věže jako by se vznášely nad vodou, a jeho ulice odmění pomalou procházku. Stralsund má schodovitá štítová průčelí hanzovních kupců, tmavě červená na pozadí často stříbřité oblohy, a přístav, kde kdysi kotvily obchodní lodě. Wismar je klidnější, jeho tržní náměstí lemují fasády, které přežily několik staletí obchodu. Každé z těchto míst má v poledne svou vlastní vůni: chléb z pekárny, naftu z rybářského kutru, posekanou trávu ze zahradní zdi. Na pobřeží znamená den přejít křídovou stezku v Jasmundu, dokud se stromy neprořídnou a pod vámi se neotevře moře, nebo projet na kole po rovných silnicích Usedomu s větrem v zádech, zatímco se Baltské moře mezi dunami objevuje a mizí. Hiddensee nabízí úplně jiné tempo, bez aut a s písečnými cestami, které se ohýbají kolem starých rybářských chalup.

To, co návštěvníka zůstane, je pocit, že krajina nebyla uspořádána kvůli němu. Jezera, bukové lesy, cihlová města a šedozelené moře pokračují ve svém vlastním díle a cestovatel může na chvíli jen připojit ruku k práci. Snadno si představíte, že odjíždíte, a těžko si představíte, že se nechcete vrátit: vidět, jak jezera mrznou u okrajů, jak pobřeží po bouři vyčistí vítr, jak se štíty odrážejí v přístavu, který se po generace příliš nezměnil. Region žádá jen málo, pouze pozornost, a odplácí ji pomalu, jeden široký výhled za druhým.