Vézelay Abbey
Památka
Stayinto · Správní region
Nízké slunce zachytává řady vinic na Côte de Nuits a za nimi se bledě modrošedý hřbet Jury rýsuje proti obloze. Bourgogne-Franche-Comté je region, kde horizont nikdy není daleko a země neustále stoupá, aby se s ním setkala.
Kraj se mění po krocích, jak cestujete. Na severu prochází údolí Yonne krajinou, která působí starobyleji a tišeji, s vápencovými vesnicemi a tmavými zalesněnými kopci Morvanu, které se tyčí za nimi. Morvan je žula, dub a déšť, místo malých farem a potoků, které se proříznou lesní půdou. Dále na jih se země otevírá v Côte d'Or, kde jsou svahy strmé a uspořádané, každá parcela má své jméno a každá zeď je postavena ze stejného bledého kamene. Potom se Saône rozlévá přes svou rovinatou záplavovou oblast, pomalá a zelená, než země opět začne stoupat. Na východě, podél Doubs, nálada ostřeji houstne. Borové lesy se tísní na plošinách Jury, studené potoky padají úzkými soutěskami a vzduch nese vůni řezaného dřeva a sýráren. Franche-Comté působí jako pohraniční kraj se svými vlastními zvyky a nedůvěrou vůči nížinám.
Den strávený zde se obvykle skládá ze vzorce chůze a zastavování. Dijon nabízí své staré centrum s vyřezávanými portály, vévodský palác a trh, kde se hořčice prodává v každém stupni ostrosti. Beaune je menší a důvěrnější, jeho střechy z taškové krytiny na bývalé nemocnici chytají světlo a sklepy pod městem jsou dost chladné na to, aby vás přiměly zdržet se u sklenice. Na jih ležší ruiny opatství v Cluny v tiché travnaté prostoře a rozsah toho, co zde bylo ztraceno, je těžké pochopit, dokud nestojíte mezi rozbitými oblouky. Dále na východ leží Besançon v těsné zátočině Doubs, jeho citadela se tyčí na skále nad řekou a ulice strmě sbíhají k vodě. Ornans v údolí Loue je místo kamenných mostů a pomalé vody, typ města, kde se dlouhý oběd z místního sýra a chleba zdá být jediným rozumným plánem.
To, co vám zůstane v paměti, je pocit, že jste prošli několika krajinami, aniž byste opustili tentýž region. Vinice ustupují lesu, les vysoké pastvině a pastvina říční nížině, přičemž každá proměna přichází bez zbytečného rozruchu. Odjíždíte s pocitem, že toto místo bylo vystavěno pomalu, jedno údolí po druhém, a že každý jeho úsek má svou vlastní trpělivou logiku. Snadno si lze představit, že se vrátíte, zvolíte jinou cestu do kopců a najdete další vesnici stále klidnou, stále si držící svou půdu.
Památka
Památka