Lika-Senj

Ve vnitrozemí se rozkládá vysoká krasová plošina, otevřená a od větru vyfoukaná, kde vesnice stojí daleko od sebe a pole lemují nízké suché zídky. Gospić, správní centrum, má prostou praktičnost města, které slouží okolním farmám a lesům. Dál se země zužuje do zalesněných kopců a náhlých údolí a vzduch houstne chladem a čistotou. Právě tady dávají vodopády Plitvice regionu jeho nejznámější tvář: řetěz tyrkysových jezer, které se stupňovitě snášejí dolů mezi bukovými a jedlovými lesy, s dřevěnými chodníky podél okrajů, takže slyšíte, jak voda šumí pod listím. Vnitrozemí působí trpělivě a trochu strohé, jako by se naučilo dlouhé zimyprožívat v mlčení.

Pobřeží náladu změní úplně. Senj je malé přístavní městečko s kamennými domy a úzkými uličkami, které stoupají k pevnosti, a jeho historie kapitánů a pašeráků je ve zdech stále čitelná. Když procházíte po nábřeží, bóru ucítíte dřív, než ji uvidíte: suchý, studený vítr, který padá z hor a zplošťuje hladinu přístavu v tvrdé hřbety. Podél pobřeží směrem na Karlobag a Jablanac silnice vede borovicovým lesem a křovinami a moře se objevuje po kouscích mezi mysy, každá zátoka v jiném odstínu zeleni. Jablanac je tichý přístav s atmosférou místa, které existuje hlavně proto, aby se přes něj překonávalo, jeho molo je živé praktickými záležitostmi kanálu. Den zde může být pomalým sledem drobností: chléb ještě teplý z pekárny, vůně pryskyřice na svahu, dlouhá zastávka u vody se zády k horám.

Návštěvníkovi zůstane v paměti kontrast mezi oběma poloviny regionu, studenou kamennou plošinou a solí zářícím pobřežím, které drží pohromadě jediná dramatická linie hor. Odjíždíte s touhou po šumu těch vodopádů ráno a po pohledu na Velebit, jak při západu slunce mění barvu, a ještě než silnice vyšplhá z dohledu moře, přistihnete se, že přemýšlíte o návratu.