Split-Dalmatia

Kraj se mění s každými několika kilometry silnice, ale vápenec zůstává stálý. Ve vnitrozemí jsou suché a otevřené kopce Zagory, kamenné zídky přes holé svahy a vesnice, jako by tu byly kdysi postaveny a pak zapomenuty. Sinj si uchovává tradici jezdeckého oddílu ve městě, které působí spíše jako trh než jako muzeum. Dále na sever prořezává Cetina v hornině zelenou soutěsku a voda je hlasitá a studená. Podél pobřeží se charakter opět mění. Split je hustý, rušný a živý přístavní město, kde fronty na trajekty, školní výpravy a babičky s nákupy sdílejí stejné úzké uličky. Trogir je naproti tomu kompaktní a klidný, hradební město na vlastním malém ostrůvku, kde portál katedrály, jehož reliéf vytesal Radovan, láká návštěvníky do tichých koutů. Makarská riviéra je uvolněnější, s oblázkovými plážemi, borovým stínem a mohutným šedým masivem Biokova za zády. Na moři je Brač proslulý bílým kamenem, který se těží na stavby daleko za hranicemi regionu, zatímco Hvar má terasy levandule a náměstí, které zůstává živé až do pozdního večera. Vis působí uzavřeněji, je to místo, které bylo po desetiletí pro cizince uzavřeno a dodnes se pohybuje vlastním tempem.

Dobrý den tu obvykle začíná brzy v Splitu, kdy jsou nádvoří starého paláce prázdná a jediným zvukem je zvon katedrály. Projděte se po nábřeží a pak se plavte na Brač nebo zamiřte na jih po pobřežní silnici k Omiši, kde se řeka stýká s mořem mezi strmými útesy a stará pirátská obec šplhá po svahu. Odpoledne voní borovou pryskyřicí a horkým kamenem. Obědem může být grilovaná ryba u prostého stolu, jen pár kroků od moře, a poté pomalá procházka uličkami Trogiru, když kámen chladne. Pevnost Klis, vytesaná do kopců nad Splitem, nabízí výhled, který dává celému regionu smysl: město, přístav, ostrovy rozložené na modré vodě a hory, které se zvedají za vším. Na tomto dni nic není nastylizované. Je to jednoduše posloupnost míst, z nichž každé nese svou vlastní váhu.

Co zůstává v paměti, je způsob, jakým si region udržuje vnitrozemí a pobřeží blízko u sebe. Z vesnice na kamenném kopci k přístavní kavárně se dá dojet za hodinu a rozdíl v tempu, zvuku a vůni je součástí potěšení. Odjezd působí jako odložení břemene, o kterém jste nevěděli, že ho nesete. Většina lidí, kteří sem přijedou, si začne plánovat návrat dříve, než dokončí první návštěvu, už přemýšlejí, který ostrov jim unikl a kterou silnici nevybrali, a přemýšlejí, jak dlouho by trvalo poznat toto pobřeží opravdu dobře.