Sint Maarten

Severní farnosti kolem Marigotu si uchovávají francouzský charakter ostrova—úzké ulice, kde se kreolské hlasy nesou mezi okenicemi, trhy, které voní po muškátu a skořici, a nábřeží, kde se rybářské lodě vážou vedle restaurací s zinkovými pulty a plastovými židlemi. V nižinách se krajina zvedá do křovin a nízkého lesa, kde se pasou kozy na trnitých keřích. Jižní farnosti kolem Philipsburgu se posouvají do holandské efektivity: širší ulice, přístav pro výletní lodě, kde lodě převyšují město, obchodní přístav, kde čekají kontejnerové lodě. Východní pobřeží se otevírá dlouhým plážím a klidnější vodě; západní pobřeží čelí atlantickému příboji a tmavšímu písku. Mezi nimi zůstává vnitřek tichý—malé vesnice, krčmy s rumem, příležitostný dům bývalé plantáže přeměněný v muzeum nebo domov.

Den zde se pohybuje mezi měřítky. V Marigotu znamená ráno kávu v kavárně, kde sledujete, jak se přístav plní světlem, pak procházku trhem, kde prodejci skládají avokáda a christophenes do pyramid. Vůně grilovaného kuřete se line z obědních pultech. Odpoledne lidi žár žene dovnitř nebo k vodě. V Philipsburgu je rytmus rychlejší—cestující z výletních lodí zaplavují obchody bez cla, pak zmizí do večera a město se vrací místním. Mimo města je den klidnější: zvuk vln na korálech, volání fregatek, vítr v suchém lese. Západ slunce přichází rychle, kolem šesté, a světlo se během minut změní na měděné a pak fialové. Restaurace se plní jak turisty, tak místními; obě kultury ostrova jedí stejné jídlo—salát z mušlí, johnnycakes, dušené koze maso—ale s různými názvy a různými příběhy o tom, odkud pochází.

Přání zůstat se buduje pomalu. Nejde o pláže, ačkoli tam jsou—Mullet Bay se svou křivkou světlého písku, Cupecoy, kde se skály zvedají za břehem, Grand Case, kde se voda u okraje korálů stává tyrkysovou. Je to pocit být mezi světy, kde můžete během jednoho rána slyšet francouzštinu, holandštinu, angličtinu a španělštinu, kde malost ostrova znamená, že byste mohli projít kolem stejného rybáře dvakrát za den a poznali byste ho podruhé. Pasáty chladí odpoledne. Solná jezírka odrážejí oblohu. Lidé se pohybují svým vlastním tempem, ne tempem turisty. Po několika dnech přestane ostrov vypadat jako destinace a začne vypadat jako místo, kde byste mohli skutečně žít—místo, kde hranice mezi dvěma národy vede přes jezírko, a zdá se, že to nikomu příliš nevadí.