United Arab Emirates

Emiráty se rozprostírají přes spektrum krajin a časů. Na západě, blízko hranice se Saúdskou Arábií, dominuje Prázdná čtvrť – písek, který se rozprostírá bez přerušení, kde se barva světla mění každou hodinu a ticho má váhu. Toto je nejstarší část země, geologicky i pocitově. Směrem na východ k pobřeží se krajina rozpadá na štěrkové roviny a solné pláně, pak se náhle objeví moře a s ním města. Abu Dhabi leží na pobřeží s váhou vlády za sebou, jeho široké bulváry a formální zahrady odrážejí záměrnou vizi. Dále na sever zůstávají Ajmán a Umm Al Kuvajn menší, méně transformovaná, jejich rybářské lodě jsou stále viditelné v přístavech. Dubaj se stal něčím zcela jiným – město, které se přepsalo, kde staré sóuky stále existují v čtvrti u zálivu, ale jsou nyní obklopeny věžemi, které se zdají testovat zákony fyziky. Za Dubají se pobřeží zeleňuje. Rás al-Chajma a Fudžajra čelí indickooceánské straně poloostrova, jejich hory se zvedají v niterland, jejich charakter je utvářen různými větry a staršími obchodními cestami.

Den v Abu Dhabi začíná brzy. Horko přichází dříve než davy. Velká mešita šejka Zájida se otevírá v ranním světle, její bílý mramor a modrá obklady odrážejí oblohu. Nádvoří jsou rozlehlá a chladná. Kolem poledne se rytmus města usadí do práce a obchodu. Corniche vede podél vody, lemovaná datlemi a lavičkami, kde lidé sedí ve stínu. V niterland se poušť začíná téměř okamžitě – můžete jet dvacet minut od centra města a ocitne se sami s dunami a zvukem větru. V Dubaji se den pohybuje rychleji. Sóuky v Deiře se otevírají brzy, jejich úzké průchody jsou husté od prachu koření a volání prodavačů. Zlato se třpytí v každém okně. Odpoledne se novější čtvrti města zaplňují lidmi pohybujícími se mezi klimatizovanými prostory. Pláž existuje, ale zdá se být vedlejší k vertikálním ambicím města. V menších emirátech se čas pohybuje jinak. Corniche v Fudžajře je tišší. Hory v niterland jsou přístupné – můžete do nich jít pěšky, najít vesnice, kde se tempo nezrychlilo. Staré opevnění Rás al-Chajmy stále stojí a vádí, které se kříží niterland, se po vzácných deštích zaplňují vodou a krajinu na chvíli zeleňují.

Pobřeží zde není odděleno od země – je to místo, kde země začala. Moře přineslo obchodníky, perly a spojení. Nyní přináší obyvatele, kteří se koupou v brzkých ranních hodinách, než se horko stane absolutní. Duny v niterland mají svou vlastní logiku. Jízda do Prázdné čtvrti při západu slunce ukazuje krajinu, která se po staletí nezměnila, i když se země kolem ní transformuje. Rozpor není vyřešen; existuje tak, jak existuje sama země. Přání zůstat nepochází z útěku, ale z srážky těchto věcí – starověkého a zrychleného, ticha a hluku, písku, který si pamatuje, a skla, které odráží. Země neskrývá, co je. Ukazuje se jasně, ve všech svých rozporcích, a žádá vás, abyste to pochopili.